Autor: Ema Šprochová

Na konci letošních prázdnin jsem měla možnost se zúčastnit lesní školy Protos (Protos znamená První skautský princip, jehož hledání a nalézání a rozvíjení je základním cílem této lesní školy – https://protos.skauting.cz/symbolika/). A byl to teda nepopsatelný zážitek a zkušenost, kterou bych přála zažít každému skautskému vedoucímu…
Lesní škola je kurz cca na 10 dní, který se odehrává uprostřed přírody ve skautském tábořišti a tento krásný čas je naplněn (sebe)vzdělávacími aktivitami a partou skvělých instruktorů a účastníků. Účastníkem může být každý, kdo má vůdcovský kurz a nějakou praxi ve skautském oddíle, věk nehraje roli:) Mně je 22 a byla jsem jedna z nejmladších… Mohla jsem se tedy vrátit do svého mladšího skautského věku, protože jsem odjela na skautskou akci, která byla nachystaná pro mě a já z ní mohla čerpat, vzpomenout si na své skautské dětství… Spaní ve stanu, vstávání na kytarový budíček, rozcvička, nástup a vyvěšení vlajky v krojích, zpěv skautské hymny, psaní kroniky, služby v kuchyni (byli jsme rozděleni do družin – prostě jako na táboře:)), všechno to, co vnímají a prožívají děti ve skautském věku. Bylo to skvělé! Snažila jsem si tyto momenty prožít naplno, protože si toho člověk dokáže vážit, je mu to vzácné, když už to dlouhá léta vnímá z druhé strany – ze strany vedoucího.
Ale to nebylo to hlavní, co jsem si odnesla…
Program, který byl naplánovaný minutu po minutě, mě naprosto dostal. Čekalo nás spoustu zajímavých přednášek od instruktorů, které se týkaly výchovy a vzdělávání dětí ve skautu (jak rozvíjet duchovní život u dětí v oddíle apod.), prvního skautského principu (povinnost vůči Bohu – nejvyšší Pravdě a Lásce), historických událostí (tyto aktivity byly pojaty velmi poutavě, vtažením do děje, naprosto skvěle) nebo ekologických otázek. Načerpala jsem tak spoustu inspirace především do svého života, ale taky do svého oddílu. Od první chvíle člověk vnímal, jak je všechno dobře promyšlené, že je za tím obrovský kus práce a plánování, protože ani jedna aktivita nebo přednáška nebyla nudná a vše bylo velmi prakticky přínosné.
Ve volných chvílích jsme s družinou plnily různé výzvy, které jsme dostali – vylézt celá družina na jeden strom, chytit žábu a pustit zpátky samozřejmě, vylít na sebe kýbl studené vody atd. Častokrát jsem si říkala, že další úkol už fakt nedám, ale naštěstí jsem měla skvělou družinu, se kterou jsme nakonec všechny výzvy pokořili a vznikla tak mezi námi krásná přátelství.
Kurz mi ale byl nejvíce blízký tím, že je zaměřený na rozvoj duchovního života. Duchovní život je něco, co žije každý – bez ohledu na to, zda věří v Boha nebo ne. A existuje spousta cest, jak tento duchovní život žít, jak rozvíjet postoje a hodnoty. Jsem moc vděčná za to, že se na kurzu sešlo společenství, ve kterém se lidé navzájem respektovali v různorodostech svých duchovních životů, nebyl problém otevřeně mluvit o tom, jak duchovní život prožívám, zažila jsem v tomto společenství velkou podporu a pomoc všem, kdo ji v dané chvíli potřebovali. Každý den jsem šla spát do spacáku s obrovskou vděčností Bohu za to, kolik Lásky dostáváme, jaké mám kolem sebe lidi, za to, jak je On přítomný ve všech okamžicích – radostných i těžkých a že jsem opravdu šťastná, že Ho znám a jsem Jeho. Moje radost byla a je z toho nepopsatelná! Proto chci moc povzbudit skautské vedoucí, aby neváhali a na Protos jeli…
Tato lesní škola byla pro mě určitě nejsilnějším a nejlepším zážitkem, který mě ve skautu doposud potkal. Bůh tam byl tak blízko, jak jsem ho dřív ve skautu ještě nezažila…

rádkyně Ema Šprochová

Chtěla bych se s vámi podělit o pár postřehů z NSJ, kterého se zúčastnilo 11 skautek (Pavouček, Bublinka, Elenka, Jojo, Kája, Verča, Koko, Arven, Hafka, Terka a Kiki) za doprovodu 3 rádkyní Marki B., Marki H. a Emy).

Dříve než jsme mohly na Jamboree odjet, bylo třeba se na něj dobře připravit. Jamboree nezajišťovalo ubytování ani stravu, takže výzva byla jasná – všechno dobře naplánovat a nachystat dle skautského hesla – Buď připraven!
Sešly jsme se na dvou schůzkách, sepsaly, co bylo potřeba si vzít, pomyly a sbalily nádobí, vymyslely jídelníček, vyzkoušely stany a taky si zkusily postavit velký stan, který nám zapůjčil Orel Štramberk (moc děkujeme!).
Na samotné Jamboree jsme vyrazily vlakem (věci autem – děkujeme tatínkům) a už od první chvíle po příjezdu bylo jasné, že organizace NSJ je promyšlená! Jamboree se účastnilo 5000 skautů, ale i přes to byla registrace rychlá, orientace v areálu poměrně jasná, dostatek sociálních zařízení, servis tým neustále makal. Večer po příjezdu nás čekal zahajovací ceremoniál – vyvěšení vlajky a zpěv skautské hymny.
Po celou dobu bylo připraveno spoustu aktivit, doprovodných programů, přednášek (nebylo vůbec možné všechno navštívit), stánků apod. Každý večer probíhal na hlavní stejdži koncert (asi nejúspěšnější byl koncert Michala Horáka, skautky si dokonce do noci vystály frontu na fotku😄).
Během čtvrtku a nedělního odpoledne probíhaly programy zaměřené na skautské stezky a odborky, které jsme navštěvovaly dohromady jako oddíl. Skautky si tak mohly splnit spoustu bodů do stezky a mnoho z nich se také rozhodlo si splnit odborky, z toho jsem měla velkou radost.❤️ V pátek se uskutečnila výprava do centra Hradce, kterou měly za úkol skautky naplánovat. Zvládly to perfektně, poznaly jsme tam nové družiny, zúčastnily se programu s IZS, které nám předvedly simulaci autonehody, výcvik policejního psa, některé skautky si splnily bod v odborce tak, že zvládly resuscitaci pod dohledem pana záchranáře, dostaly možnost si vyzkoušet chůzi s brýlemi, které simulovaly zrak člověka, který je pod vlivem návykové látky apod. V sobotu byl trochu volnější den si projít doprovodný program a různé aktivity – holky zkusily kurz krasopísma apod.
V neděli ráno jsme si zazpívaly na mši svaté a pak nás čekala Velká hra, kterou hrála část účastníků Jamboree (asi tisíc). Tato hra sklidila velmi dobré ohlasy a všem se nám moc líbila! Večer nás čekal ukončovací ceremoniál, po kterém jsme všichni najednou vyhodily svou vlaštovku do vzduchu a našly si jinou (před ceremoniálem jsme na papír napsaly své zážitky z NSJ a přání tomu, komu vlaštovka doletí a třeba se i podepsat a napsat na sebe kontakt). To bylo moc hezké gesto, skvělý nápad:-) V pondělí jsme se velmi rychle sbalily, protože 5000 lidí muselo být z areálu v 11:00 pryč. Byl to trošku šum, ale domů jsme dojely včas.🤓

Vaření (probíhalo na vařičích ve varných zónách) pro náš celý tým 14 lidí jsme taky zvládly bez problému a myslím, že i chutně! I přes to, že čas byl neúprosný a bylo to celkově náročné (málo spánku ve stanu, střídající se počasí, stále mezi tolika lidmi, hoodně programu), tak se skautky i rádkyně vytrvale a ochotně do příprav jídla i pomývání zapojovaly, což si na nich velmi vážím a jsem za Vás moc ráda❤️
Co mě velmi překvapilo bylo velké množství starších skautů (ve věku našich rodičů), kteří vyrazili se svými oddíly na Jamboree, je krásná ta jejich vytrvalost v aktivním skautingu, mají můj velký obdiv.🥳
Byla to pro nás všechny nová zkušenost, nová situace, která byla určitě výzvou a jsem moc ráda, že to dobře dopadlo!
Chci poděkovat všem skautkám za jejich odvahu do toho jít a za to jak skvěle tuhle výzvu zvládly!🤩
Také jejich rodičům za skvělou spolupráci, komunikaci a podporu!😇
A rádkyním – Marki B. a Marki H., protože bez Vaši opory by to nešlo, jste skvělé!💖💖
Jsem vděčná za tuhle možnost a hlavně za ty všechny skauty, kteří nám umožnili toto zažít, aniž by jim za to někdo něco zaplatil… Myslím, že máme z toho zážitky na celý život!
Velké díky!🥰

rádkyně Ema

Když jsme přijížděli byla jsem nadšená tolik lidí a ještě navíc skautů. První ceremoniál byl neuvěřitelný, všichni v krojích a plní energie, elánu a čekající na nové zážitky. Když jsme si trošku vybalili seznamovali jsme se s areálem byl obrovský tolik her stánků a obchůdků jídla a vůně bylo tam prostě úplně všechno. Další den byl hlavě o plnění stezek ale zábavně. Zopakovali jsme si historii a všechno co budeme potřebovat na Svojsíkův závod. Vedoucí co tam byli, byli skvělí, měli s námi trpělivost . V pátek jsme byli ve městě, bála jsem se, že mě to bude nudit, ale bylo to fajn. Potkali jsme tam novou skupinku. Taky jsme si mohli vyzkoušet spoustu nových věcí v souvislosti s IZS, hrozně mě to bavilo a do areálu jsem se vracela s úsměvem na tváři. Sobota byla volnější, měli jsme čas si všechno projít, měla jsem pocit jako kdybych se ztratila ve snu, tolik hodných lidí tolik možností co dělat, bylo to skvělé. V neděli byla velká hra, tu jsem ze začátku nechápala, rychle jsem se ale z orientovala a věděla co dělat, hra byla naprosto fantastická a vše bylo promyšlené. Takové hry by se měly hrát i na táborech. Po obědě nám holky řekly, aby už jsme se začaly balit. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že zítra se odjíždí. Že už neuvidím tolik skvělých lidí, tolik kamarádů. Na ceremoniálu na konci se mi líbily vlaštovky. Mohli jsme ostatním předat svoje zkušenosti a příhody. V pondělí jsem nemohla uvěřit tomu, jak to rychle uteklo, bylo toho tolik co jsem zažila a tyto zážitky si v sobě budu nosit ještě hodně dlouho. Doufám, že příště to bude taky takhle skvělé a budu moct jet zase. Jak moc jsem si to užila nejde popsat slovy!

skautka Koko

O tom, že jet na Jamboree bylo správné rozhodnutí, jsem se přesvědčila hned, když naše skupina dorazila na místo, kde nás přátelsky přivítali dobrovolníci, kteří se po dobu akce starali o náš blahobyt. Všichni působily přátelsky a nadšeně a na mě tato čirá radost a prožívání přítomného okamžiku také brzy skočila a doprovázela mě podstatnou dobu Jamboree. Těch pár dní pro mě bylo naplněno jak řadou intenzivních zážitků, které navíc upevnily vztahy v naší skupině a pomohly nám navzájem se více poznat, tak mnoha zkušenostmi pro mou funkci rádkyně i pro můj život mimo skautské setkávání. Velmi bych si přála, aby se NSJ stalo tradicí, protože na tuto akci jen tak nezapomenu.

rádkyně Markét Heryánová